Rozsudek Soudního dvora Evropské unie věc C 307/22 ze dne 26.10.2023 stanoví s ohledem na Nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR), že poskytovatel zdravotních služeb je povinen poskytnout pacientovi „první kopii“ zdravotnické dokumentace bezplatně. Rozsudek se promítne do novely zákona o zdravotních službách, ale Ministerstvo zdravotnictví žádá, aby byl respektován již nyní. V současné době si většina pacientů pořídí fotokopii zdravotnické dokumentace mobilem a nežádá, aby jim poskytovatel pořídil kopii. Pokud o to však požádá, měla by být první kopie pořízena na žádost pacienta bezplatně.

 

Byl přijat zákon č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Text tohoto nového zákona zasílám v příloze. Týká se všech provozovatelů motorových i elektrických vozidel, povinnost pojištění nemají vozidla integrovaného záchranného systému.

 

Bylo vydáno Sdělení Ministerstva zdravotnictví č. 22/2024 Sb. a č. 37/2024 Sb. Obě se týkají antigenního složení očkovacích látek jednak proti pneumokokovým infekcím, jednak pro očkování v dětském věku. Obě sdělení zasílám v příloze.

 

Při jednání na Ministerstvu spravedlnosti ČR jsem byl upozorněn, že někteří poskytovatelé zdravotních služeb si nesprávně vykládají ustanovení zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech č. 254/2019 Sb. Ustanovení § 7 tohoto zákona, které stanoví podmínky pro činnost znaleckých ústavů (v našich podmínkách zejména lékařských fakult a fakultních nemocnic) nepožaduje, aby v každé odbornosti byl zapsán alespoň jeden pracovník znaleckého ústavu jako soudní znalec, pokud se pracoviště podílí na vědecko-výzkumné činnosti v daném oboru. V textu této části zákona je třeba klást důraz na slovo „nebo“. Některé nemocnice či ústavy se tak zbytečně vzdaly znalecké činnosti jako znalecké ústavy, protože neměly v daném oboru zapsaného soudního znalce, přitom však podmínky nadále splňují, protože vědecko-výzkumnou činnost vykonávají. Text § 7 zákona č. 254/2019 Sb. zasílám v příloze.

 

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR spisová značka 6 Tdo 411/2023 týkající se odsouzení rodičky a duly v souvislosti s domácím porodem koncem pánevním si někteří gynekologové nesprávně vyložili. Na právní oddělení lékařské komory i do advokátní kanceláře v této souvislosti přichází dotazy, zda pokud lékaři nezvolí při porodu koncem pánevním automaticky císařský řez, bude aktuální jejich trestní odpovědnost. Rodička i dula však nebyly potrestány za volbu způsobu porodu, ale za to, že ač věděly, že půjde o riskantní porod koncem pánevním, rozhodly se pro domácí porod bez náležité odborné pomoci a tím způsobily zbytečné úmrtí. Pokud by porod probíhal v nemocnici, byť se stejným výsledkem, muselo by být znalecky prokázáno, že byl ze strany lékařů veden odborně chybně. Informaci o rozsudku Nejvyššího soudu, který bude patrně ještě předmětem řízení u Ústavního soudu, případně u Evropského soudu pro lidská práva, přikládám v příloze.